Upravit stránku

Navštěvujete kurz rétoriky, jak jste se k tomu dostali a čí to byl nápad? 
Vlasta:
Zařídila nám to divize 5 Deniska. Měli jsme i 2 hromadné akce, kdy nás bylo na kurzu mnohem víc a když Denis přišla s tím, že bychom mohli pokračovat individuálními lekcemi, tak jsem to brala všemi deseti :-) 

Pavel: Přišel e-mail s nabídkou kurzu rétoriky, už ani nevím, kdo tu možnost objevil. Přihlásil jsem se ze zájmu, o co jde. A zjistil jsem, že moje přednášení má ještě daleko do ideální scény, tak jsem uvítal možnost účastnit se pravidelného tréninku

 

Co tě vedlo k tomu se zrovna do takového kurzu přihlásit? 
Vlasta: Jednak je to způsob jak na sobě zapracovat a jednak už jsem měla zkušenost z předchozího kurzu. Takže nebylo o čem přemýšlet. 

Pavel: Nevěděl jsem jistě, jak pracovat s hlasivkami, jak rychle hovořit, kde dělat pauzy, kdy ztišit hlas, kdy zase přidat a jaký to všechno má vliv na kvalitu duplikace účastníků semináře nebo přednášky. Tušil jsem, že někdy se lidé baví a učí zároveň, někdy je jen baví, někdy se jen učí. A byly chvíle, kdy se ani nebavili, ani neučili a přednes má moc to vyřešit.

 

Jak často kurz máte?
Vlasta: Tak zhruba jednou za dva za tři týdny na hodinku a půl. 

 

Můžeš nám přiblížit, jak takový kurz probíhá? Popsat třeba nějakou vaši hodinu?
Vlasta:
Většinou začínáme "dýcháním". Je to jednoduché cvičení, ale je sranda, jak to skvěle funguje. Když člověk správně dýchá, fakt se mu mluví mnohem snadněji. Navíc tím, že je to individuální lekce, tak si můžeme říct, co potřebujeme potrénovat potom. Jestli výslovnost, rychlost řeči, používání hlasivek...no a na tom pak zbytek hodiny pracujeme. Většinou formou různých cvičení. Je to fajn, Marie, která to s námi trénuje si občas připraví i nějakou hru, takže je to zábavnou formou. 

Pavel: Na začátku jsou dechová cvičení, která rozvíjejí břišní svaly a jejich schopnost tlačit vzduch přes hlasivky. Pak nám lektorka ordinuje různá cvičení, kdy se učíme lépe vyslovovat a přenášet se slovy i význam. 

Co tě na kurzu nejvíc baví? 
Vlasta: Baví mě, že lekce na sebe navazují a že kromě standardních cvičení, která se opakují máme vždycky i něco nového. 

Pavel: Zjišťuji, že se naše semináře příliš neliší od divadla, umění hovořit k lidem je skutečné umění. Každé slovo je jako cihla, tvořící součást zdi. Když je vysloveno správně, s plným záměrem na přenesení významu, tak aby příjemce ten význam přijal a měl čas si ho pěkně uvědomit - taková cihla tvoří pevnou součást zdi a zeď drží. Ledabyle položené cihly dobrou zeď nevytvoří. Rétorika mi pomáhá odstranit z komunikace úsilí a využívat kapacity dutin a hlasivek tak, abych nebyl unavený a přitom komunikace přecházela správně.

 

Vidíš na sobě po těchto kurzech nějaký posun? V čem konkrétně například? 
Vlasta: Zlepšila jsem si určitě výslovnost a znělost hlasu. Já to trénuji občas v autě, kde nikdo není, protože ta cvičení jsou někdy minimálně podivná:-) Tou znělostí myslím, že když mluvím, tak je posluchačům můj hlas příjemnější. Teda aspoň doufám. Já to u sebe slyším hlavně když natočíme třeba nějaké video, je to lepší, líp se to poslouchá. Taky jsem si uvědomila, že při mluvení hodně používám gesta, aby se mi mluvilo snáz. Takže na tom ještě pracuji. Uklidnit celkově projev, abych nebyla jako veverka na steroidech :-)

Pavel: Jsem si víc vědom kvality přednesu, pokud se na to zaměřím. Já myslím celkem rychle a když se snažím hovořit tak rychle, jak myslím, mají z toho lidi guláš v hlavě. Takže jsem například zpomalil tempo a je to lepší, klientům se duplikuje snadněji.

 

Máš nějakou vtipnou historku? 
Vlasta: Vtipné bývají celé hodiny :-) Většina těch cvičení je hodně neobvyklých, takže nic pro veřejnost. 

Pavel: Vtipná je někdy celá hodina, nejraději mám asi cvičení, kdy musíme v přednesu používat citový podkres - je možné si to představit jako když čteme úryvek z knížky Alenku v říši divů a zadání navíc by bylo - přečti to jako horor, nebo jako ukolébavku. To je velká legrace a když s tím člověk v komunikaci pracuje, lidi to moc baví.

 

Mohli byste dát nějaké tipy i nám ostatním? 
Vlasta: Mohla, ale netuším jak to udělat pár větami v novinách:-) Ale základ je dýchání. Když člověk umí dobře pracovat s dechem, není to nikdy na škodu. Ideální je, když umí člověk "dýchat do břicha". To se dá potrénovat třeba tak, že si lehneš na záda, položíš si na břicho pytlík mouky a snažíš se jenom nádechem ho zvednout.

Pavel: Aniž by člověk musel být nějaký velký rétor, stačí, když je zde a myslí na to, co chce svou komunikací způsobit. Prostě když používá záměr a tomu přizpůsobí slova. Zkuste to:)

Nahoru