Sabina o svém velkém koníčku - focení

Focení je můj koníček a zároveň zaručená forma odpočinku. Fotím už řadu let, ale zlom nastal, když jsem si koupila svou první zrcadlovku. Musím přiznat, že ze zrcadlovky jsem byla napřed zklamaná, jelikož pokud jí neumíte správně nastavit, tak výsledné fotky jsou „méně hezčí“ než z klasického mobilu. Zabudovaný foťák v mobilu si vyhodnocuje veškeré nastavení a podmínky sám, takže s tím není žádná práce a výsledek je téměř vždy zaručen.

Navštívila jsem proto kurzy focení od studia 100 v Praze a nastudovala i nějakou literaturu (doporučuji knihu „Digitální fotografie polopatě“ od Ondřeje Neffa – kromě vysvětlení, jak nastavit foťák, obsahuje i praktické cvičení, které amatérského fotografa vede k požadovanému výsledku).

S foťákem chodím do přírody a fotím vše, co kolem sebe vidím. Podle nálady se někdy zaměřuji na detaily nebo se snažím zachytit atmosféru, ve které se zrovna nacházím. Miluju pozorovat vodu ve všech podobách a pokouším se jí zachytit pokaždé trochu jinak. Velmi ráda fotím i květiny a pokud se mi to podaří – i drobné zvířata. Focení objektů v pohybu je ale ještě něco, na čem pracuji.

Nefotím téměř vůbec lidi. Focení na svatbách a rodinných oslavách mě spíše obtěžuje a obávám se, že i na daných fotkách je to vidět. Myslím, že se k tomu propracuji až časem. Zatím mě to ale vůbec nebere.

Tento můj koníček mě baví hlavně proto, že mě to nutí veškerou svou pozornost směřovat okolo sebe, a tak se vracím ze svých „foto výletů“ perfektně odpočinutá. Někdy chodím fotit cíleně, když chci zdokonalit nějakou svou techniku, která se mi zrovna líbí – focení na dlouhou expozici, hledání nejlepší kompozice, hra se světly, makrofocení, apod. Vždy si něco najdu. Z fotek, které pořídím, pak hledám tu nejlepší, kdy jsem si jistá, že se mi povedlo to, co jsem si vytyčila a ano, někdy je to Jedna fotka ze 300.