S nadhledem jde všechno líp

Za minulé léto jsi měla nejvíce vyškolených a vyhrála jsi let balonem. Jak sis tento zážitek užila a co se ti nejvíce líbilo? 

Let balonem byl opravdu zážitek, i když se musím přiznat, že jsem musela den před letem trochu zhluboka dýchat, abych jednu informaci vstřebala. Bylo mi totiž doporučeno, abychom letěli ráno, protože je to prostě nejlepší! A ke všemu jsme měli vyrazit do Českého ráje a jak jsem se dočetla, je to území ve středním Pojizeří, které vyniká vysokou koncentrací přírodních a historických památek, hurá, bude romantika! A vyráží se v šest, bezva, to zvládnu, i s mým odporem k brzkému vstávání. 
Tak abych už se konečně vymáčkla, proč jsem musela zhluboka dýchat. Ano, vyráželo se v šest, ale do vzduchu a z Českého ráje, no a my byli v Praze, že! Takže se vyráželo ve čtyři ráno a já musela vstávat ve tři, pro mě za hluboké noci! Asi hodinu mi trvalo, než jsem to rozdýchala, prostě jsem tomu odmítala uvěřit.
Ale to ráno opravdu stálo za to. Stojíte na nekonečně rozlehlé louce, která je mokrá od ranní rosy a třpytí se od slunce, které je ještě nízko a pomalu vás ohřívá. Skoro ze všech stran vás obklopuje les, který je místy zahalený mlhou, která se pomalu zvedá a rozpouští, všude je úžasné ticho a máte pocit, že jste byl stvořen jen pro tuto chvíli…no vždyť jsem vám slíbila romantiku :). Ale to je teprve začátek!
Držela jsem kelímek s kávou, kterou jsme rozlévali z termosky a pozorovala chlapy, kteří nafukovali balon, který se pomalu zvětšoval. No, zkrátím to, balon byl na světě, koš připevněn, my pochopitelně v něm a začali jsme pomalu stoupat…bylo to prostě nádherné, ticho a zase jen ticho a krajina pod námi se začala měnit v umělecké dílo, opravdu!  Jako by ji někdo namaloval na plátno, všechno bylo přesné a úhledné, spousta barev, nad některými místy se převalovala mlha a představte si, nikde nebyli lidi, asi všichni spali, jen domácí zvířata. Co bylo zajímavé, že i v té výšce 150 metrů jste ze země velmi dobře slyšeli zvuky, v jednu chvíli jsem pozorovala na zemi něco, co vypadalo jako housenky, do té doby než to zabučelo a pak ještě zaštěkal pes. 
Viděli jsme například zříceninu hradu Trosky, horu Kozákov, skály s názvem Hruboskalsko, přelétali jsme těsně nad stromy a skoro jsme si mohli utrhnout šišku. Bylo to tak romantické! A ke všemu jsem ještě stačila předčítat v balonu jednomu milému páru z knihy od Rasťa – Spoluprací k úspěchu, jak vidíte na fotce…to je pochopitelně vtip :).
Ještě by se toho o letu dalo napsat hodně a věřte, že bych psala! Přistání bylo tak hladké, jako byste si sedli do peřin, doslova, až jsme to museli stvrdit potleskem jako v turistické třídě v letadle, když jedete na dovolenou, pilot měl opravdu zkušenosti a byl velmi profesionální.
Na zemi proběhl křest každého vzduchoplavce a nejen to, byl povýšen do šlechtického stavu podle stále platného dekretu krále Ludvíka XVI., létání bylo totiž pouze výsadou šlechty. Ludvík XVI. se tak bál létání, že ho do koše nedostali ani párem volů, ale každého kdo se odvážil letět tak obdivoval, že ho povýšil do šlechtického stavu a k tomu dostali nějaký ten statek a polnosti….hm, když jsem to slyšela, říkala jsem si, paráda, nějaký ten statek by bodl…no dobře, mám aspoň šlechtický titul :). Hrdě hlásím, že jsem teď hraběnka Magdalena z Tatobit, ha ha. A proč z Tatobit, to by bylo další povídání, takže to někdy příště.

Tento rok máš zase parádně našlápnuto a patříš k nejlepším obchodníkům v BS. Jak se ti daří kombinovat pracovní a soukromý život? 

Skloubit můj pracovní život se soukromým není vždy jednoduché, známe to určitě všichni v BS, ale poznala jsem, že jen pracovat prostě nejde, a tak jsem cíleně začala plánovat a vyhrazovat si v kalendáři místo na soukromí. Pravdou je, že někdy je trochu hektičtější období v práci, a to některé soukromé aktivity jdou stranou, ale nikdy ne zcela, že bych se týdny věnovala jen práci. Mám své přátele, se kterými mě baví se setkávat, chodit na výstavy a na místa, kde je něco k vidění, třeba něco historického, nebo naopak na procházky někde v přírodě.  Chodím na tenis, který jsem si zamilovala, takové ranní kurty o víkendu jsou pro mě hodně nabíjející, ale taky knihy, hudba, které někdy věnuji až příliš času, protože se od ní nedokážu jen tak odtrhnout. Věnuji se angličtině, své nejbližší rodině, především své dceři, když je v Praze.
Ale jak jsem napsala, kdybych neplánovala, žádný soukromý život by nebyl. Práce je hodně a pokud ji chcete dělat pořádně, sebrala by nám veškerý čas.
 

Co považuješ za svůj největší úspěch v Business Success? Na co jsi nejvíce pyšná? 

Za svůj největší úspěch v BS považuji především to, že dělám práci, která mě ohromně baví, že jsem více prozřela ve svém soukromí, že vím, kdo jsem jako osobnost již naplno, i když to asi bude souviset i s věkem😊, že mám mnohem větší nadhled nad svým životem, vnitřní zklidnění sebe sama, větší zodpovědnost k sobě a druhým.  A i když jsem byla a jsem komunikativní, přesto vědět, jak mluvit s lidmi a také k sobě sama správným způsobem, je ten největší dar, který člověk může dostat, protože co myslíš, to tvoříš a pokud to ještě řekneme nahlas, stává se to absolutní pravdou. 
My ale víme, že to zadarmo není, že cesta je stále otevřená před námi a k dokonalosti nám chybí hodně. Ale abyste nechápali tu dokonalost tak, že ji musím získat za každou cenu, ne, myslím, že právě ty nedokonalosti dělají život zajímavějším a i když „víte“, stále musíte trénovat a trénovat, zkrátka pracovat na sobě.
A samozřejmě pracovní úspěchy, na ty jsem pyšná, že když děláte svoji práci nejlépe jak umíte, vidíte v ní smysl, pomáháte lidem kolem sebe a pokud jste, byť pro jednoho člověka inspirativním a také ho posunete v životě, co více si můžete přát?

Chystáš se toto léto někam na dovolenou? Kam? 

Ano, dovolená a odpočinek, dobře tedy, chystám se, i když jsem si myslela, že ji nepotřebuji, ale protože mi moje tělo začalo dávat signály, které jsem před tím nikdy nezaznamenala, tak jsem si řekla, dobře, načerpám jinou inspiraci a energii, změním prostředí, setkám se s lidmi, které mám ráda. Budu jezdit na výlety po krásách českých, plavat a skákat šipky, číst romány a nořit se do příběhů, u kterých zapomenete na okolní svět, diskutovat o nesmrtelnosti chrousta, protože to mě někdy baví.

Jaká je tvá vysněná dovolená, kam by ses chtěla ráda podívat?

Ráda poznávám cizí kraje, je jedno jestli u nás nebo za hranicemi, miluji hory a moře, miluji přírodu, ale pokud mám odpovědět jedním slovem AFRIKA!!!!!!!!!!!!!!!!!! 
Je rozlehlá, já vím, ale když si o ní čtu, tak jednoznačně pro začátek Sahara v severní Africe, cestování po ní nebudu zřejmě žádný med, ale jsou tu stará města a památky, které mě lákají. Západní Afrika, podle fotek, má úžasné scenérie a kultury, které shledávám za to vidět, také přímořské rybářské komunity (komunita může být definována jako souhrn osob, které žijí v určitém vymezeném prostoru, kde vykonávají každodenní aktivity a tvoří obvykle autonomní jednotku) což může být hodně zajímavé a taky tradiční vesnice, jako jsou vesnice Dogonů a stará islámská města jako je Timbuktu. 
Mimochodem, hliněné vesnice etnika DOGONŮ (etnikum-skupina lidí, které spojuje společný původ, zvláštní kulturní znaky, tradice a mentalita) se nachází nedaleko hranic Mali. O Dogonech najdeme spoustu psaného materiálu, ale jak jsem se dočetla, zachovali si svébytnou kulturu a své animistické náboženství s kultem předků (Animismus – z latiny anima-duše, je víra v existenci nesmrtelné, samostatné duše a duchovních bytostí) a uchránili se v minulosti před misionářskou činností muslimů a křesťanů. Podívala bych se tam hned😊.
No a konečně střední Afrika, která má nejvíce deštných pralesů, o kterých jsem se také hodně dočetla, co tam roste za krásy, například mé oblíbené orchideje a také zvířata, která tam můžete pozorovat v jejich přirozeném prostředí. 
Když zavřu oči, vidím ta rána (prostě to bych i vstávala no), to ticho, tu čistou energii, která k vám mluví a prostupuje Vás…tak dost romantiky, už ani nemusím přiznávat, že jsem nenapravitelný romantik.

Jaký máš vztah k umění? Jsou v Praze nějaká místa, která bys doporučila ke shlédnutí?

Můj vztah k umění především vychází z mé podstaty, dovoluji si říci, protože mám ráda všechno, co souvisí s krásou, tak nějak to lahodí mé duši, uspokojuje mě to. Jsem hodně vizuální člověk a vše co se kloubí s praktičností, designem, materiálem a zvládnutím samotného řemesla je to co považuji za umění. S těmi umělci, se kterými jsem přišla do styku, měli vždy zvládnuté právě i to řemeslo. Za umění považuji dílo nebo objekt, který je vizuálně zajímavý a současně vyvolává emocionální reakci nebo nás nutí k přemýšlení.
A co bych Vám doporučila? No to není úplně jednoduché, ale budu se držet vizuální stránky a také hodnotné. Takže, například Rudolfinum, architektonicky nejhodnotnější památka v Praze, budova z dob renesance, hned vedle je nově zrekonstruované uměleckoprůmyslové muzeum s nově vytvořenou expozicí, stojí za to ji vidět! 
Hradčanské náměstí je velmi krásné a majestátní náměstí, kde naleznete spoustu paláců a v nich sbírky 19.století a baroka, dále barokní brána, kterou všichni znáte při vstupu do Pražského hradu, největší středověké pevnosti na světe.
Anežský klášter také stojí za to vidět, stavba je po opravě a k tomu přidružený park, ve kterém naleznete sochařská, umělecká díla, a ve kterém se pro veřejnost pořádá spousta akcí, zejména v létě. V klášteře nejdete české umění gotiky a románského slohu.
Myslím, že bych mohla ještě pokračovat, ale tohle bylo první co mě napadlo, tak si to užijte, pokud objekty navštívíte.